LN: Brzy se začneme modlit, aby pršelo, říká ministr Richard Brabec

Ve využití dešťové vody mají Češi pořád ohromné rezervy, musíme se naučit ji zadržet

Řeky a potoky měly v dubnu tolik vody, kolik jinak mívají na vrcholu léta. Srážkový deficit se prohlubuje. A zemědělci vzývají déšť jako spásu. „V případě dlouhodobého celorepublikového sucha mohou jít ztráty do desítek miliard. Nemluvě o tom, co je nepočitatelné, a to jsou dopady na životní prostředí jako takové,“ říká ministr životního prostředí a místopředseda hnutí ANO Richard Brabec.

LN Letos nás sucho zasáhlo nebývale brzo. Co to s sebou přinese?

To, co vidíme teď na začátku května v přírodě, je v některých regionech doslova katastrofické. Minimální průtoky řek a potoků i stavy mělkých podzemních vod odpovídají spíše červenci nebo srpnu. Teď to přišlo už na jaře. Jestli to takhle půjde dál, a všechno tomu zatím bohužel nasvědčuje, bude letošní rok smutně rekordní.

LN Co s tím?

Má to několik úrovní. Zásadní je samozřejmě zásobování obyvatel pitnou vodou. Regionům, jako je Praha nebo část středních Čech i řada dalších, které jsou napojené na velké vodárenské nádrže, bezprostřední omezení v tuto chvíli nehrozí. Což ale neznamená, že by i tam neměli lidé šetřit vodou. Větší problém je u stovek menších obcí, které nemají kapacitní vodovody. Pro ně jsme už předloni připravili dotační program doslova ušitý na míru, protože malé obce nemohly dosáhnout na peníze z evropských fondů. Mezi takřka 300 obcí jsme rozdělili během krátké doby 330 milionů korun, aby si mohly rychle vybudovat průzkumný vrt a našly novou vodu nebo prohloubily stávající vrty a studny. Teď jsme ho vypsali znovu a v balíku bude tentokrát dokonce 600 milionů korun. Je to nesoutěžní jednokolová výzva, obce musí v zásadě jen prokázat, že jim hrozí nedostatek vody. Čistě teoreticky, podle toho, jak se peníze rozdělovaly minule, jsme takto schopní pokrýt dalších více než 500 obcí, takže až čtvrt milionu lidí bymělo šanci získat kvalitní pitnou vodu.

LN A ty další úrovně?

Řešit se samozřejmě budou i dopady sucha z hlediska hydrologického a půdního. V zemědělství způsobuje sucho velké problémy už dnes a ještě horší je výhled do budoucnosti. Na jižní Moravě za nějakou dobu už možná nebude vůbec efektivní pěstovat některé plodiny. Pro určité regiony, bohužel i pro ty nejúrodnější, to bude obrovská výzva. Někde je možné uvažovat o závlahách, třeba v případě zeleniny a ovoce, ale lány s obilím nebo bramborami prostě zalévat nejde. České zemědělství, které je historicky založené na nějaké struktuře plodin, se tak bude výrazně měnit. Predikce jasně ukazují, že z hlediska půdního sucha a nedostatku vody v klíčových měsících, kdy se rozhoduje o úrodě, se rozloha České republiky, které se to týká, bude zásadně zvětšovat. Dopadne to nejen na zemědělské plodiny, ale i na pícniny, které jsou zdrojem krmiva pro dobytek.

LN Neméně důležité je ale i hydrologické hledisko, které může mít zásadní vliv na průmysl…

Přesně tak. Nízký průtok vodních toků není problém jen pro vodní organismy, malé vodní elektrárny nebo vodáky. Znamená i omezení dodávek pro zemědělce na závlahy nebo pro průmyslové podniky na chladicí vodu.

LN Dá se vůbec rychle udělat nějaké opatření, které by zmenšilo letošní komplikace v zásobování vodou?

Jsou věci, které mohou pomoci relativně rychle. Třeba právě to vyhledávání nových zdrojů pitné vody pro obce. Pak jsou opatření, která nám vodu v dlouhodobém horizontu pomohou víc zadržet na našem území, ale mají účinnost, která se počítá na řadu let. Co je relativně jednoduché a taky už to děláme, je obnova vodních nádrží. Obnovili jsme v posledních letech stovky rybníků, tůní i mokřadů. Nyní se snažíme maximálně zjednodušit administrativu kolem budování malých vodních nádrží. Víme, že složité povolování komplikuje život lidem, kteří si chtějí na svém pozemku zadržet vodu. Vlastní stavba trvá měsíc, ale papírová příprava je roční nebo i delší. Dotačně také podporujeme výstavbu retenčních nádrží na dešťovou vodu nejen pro obce či úřady, ale i pro občany.

LN To jsou ale malá opatření, která pomohou vyřešit individuální potřebu. Co problém s neschopností české krajiny udržet vodu?

To je samozřejmě běh na delší trať. Musíme si totiž uvědomit, že posledních osmdesát let jsme spíš vyháněli vodu z krajiny. Byly odvodněny miliony hektarů mokřadů. Je to vidět třeba na Šumavě, kde bylo meliorováno pět tisíc hektarů mokřadů. Dnes proto meliorace rušíme. Máme velké rezervy ve schopnosti zemědělské půdy zadržet vodu. Půdě schází více organické hmoty, je udusaná těžkými zemědělskými stroji. To musíme co nejrychleji změnit. Jsou to stovky různých agrotechnických opatření omezujících půdní erozi, zlepšujících kvalitu půdy a její schopnost zadržet vodu. Každý dobrý zemědělec ví, že bez vody nezmůže nic. Dříve jsme narovnávali řeky a stavěli betonová koryta, dnes naopak na řadě toků obnovujeme meandry a suché poldry, aby voda tak rychle neodtékala. Důležitá ale bude i novela vodního zákona, kterou připravujeme.

LN V čem má pomoci?

Bude vůbec poprvé obsahovat legislativní řešení sucha jako krizového stavu, podobně jako zákon dnes řeší povodně. Je to důležité, protože čím dál častěji se budeme dostávat do situace, kdy sucho může mít regionální, nebo dokonce celostátní rozsah. A v takovém případě budou jasně stanoveny kompetence jednotlivých krizových složek.

LN Musí se změnit vnímání vody? Dříve se hlavně řešilo, jak zabránit povodním.

Máte pravdu. Česká republika se posledních dvacet let připravovala na povodně, ale riziko sucha se dlouho podceňovalo. Přitom může mít daleko fatálnější dopady. Mohou se změnit třeba i vodohospodářská pravidla. Standardně se v předjaří upouštěly vodní nádrže, aby mohly pojmout vodu z tajícího sněhu. Dnes to může být naopak tak, že se vodohospodáři budou snažit nádrže co nejvíce naplnit, i s určitým povodňovým rizikem, aby měli dostatečnou zásobu vody pro období sucha.

LN O nebezpečí sucha se mluví už dlouho. Proč stát nedělal něco dřív?

To je dobrá otázka, ale spíš na mé předchůdce. Když jsme přišli na ministerstvo v roce 2014, ptal jsem se odborníků, co považují do blízké budoucnosti za největší riziko v oblasti životního prostředí. Odpověď byla, že jednoznačně sucho, jen to nikdo prý nechtěl moc slyšet. Mohli jsme být dneska jinde, vodních ploch mohlo být více, lépe se dal využít minulý evropský operační program, ze kterého vracelo bývalé vedení ministerstva úplně zbytečně 7,5 miliardy korun.

LN Takže jaké kroky přijdou teď?

Mnohé už se realizují. Ale voda se hlavně musí stát věcí nejvyššího veřejného zájmu. Jestli dnes říkáme, že musíme ve veřejném zájmu stavět dálnice, ještě vyšší zájem musí logicky existovat na opatřeních v boji se suchem.

LN Jsou opravdu nevyhnutelné stavby velkých vodních přehrad? Coby dost intenzivní zásah do krajiny vyvolávají odpor. Bez nich situace vyřešit nejde?

Před několika týdny jsme si na návštěvě ve Zlínském kraji na místě potvrdili oprávněnost projektu vodní nádrže Vlachovice, která je navíc dobře přijímaná i okolním regionem, což vůbec není samozřejmostí. Na otázku, zda stavět velké přehrady, nebo dělat přírodě blízká opatření, je odpověď jednoduchá: musíme dělat všechno, ale vždy s přihlédnutím k místním podmínkám. Přehrada je finančně i časově velmi náročná stavba a také významný zásah do krajiny, mnohdy je rychlejší a efektivnější zadržet vodu pomocí přírodě blízkých opatření. Někdy, a to je právě případ Vlachovic, se ale najde shoda, že v místě opravdu schází velký zdroj vody. Upřímně řečeno, kdyby před desítkami let nebyla vybudována vodní nádrž Švihov, mohla mít dnes Praha a její okolí problém s pitnou vodou. Byl to tehdy obrovsky bolestivý zásah do životů tisíců lidí, kteří se museli vystěhovat z bouraných obcí, ale díky tomu má dnes více než milion lidí kapacitní zdroj pitné vody. Podobné, byť rozsahem daleko menší dilema se řeší nyní třeba v případě výstavby vodního díla Nové Heřminovy.

LN Mluvil jste o tom, že je potřeba vypracovat krizový plán sucha pro státní úroveň. Vzhledem k tomu, že zatím není, a k tomu, jak jsme na tom dnes, budeme umět reagovat?

Svoje krizové plány mají jednotlivé správy povodí, obce i kraje. My jsme v loňském roce zpracovali na národní úrovni takzvaný typový plán pro krizovou situaci Dlouhodobé sucho. Ten bude přes vedení hasičů dále rozpracován do krizové dokumentace krajů, včetně formulace opatření pro každý konkrétní kraj. Nejdřív je to na povodích, následně by reagoval kraj. Kdyby to ani ten nezvládal, obrátil by se na stát. Tuším, že v roce 1993 potřebovaly kvůli suchu stovky obcí náhradní zásobování. V takových případech nastupuje i armáda nebo hasiči. Podobně jako při povodních.

LN A může to letos nastat?

Tak vyleštěnou křišťálovou kouli nemají ani naši meteorologové, ale nelze to vůbec vyloučit. A bohužel řada okolností nasvědčuje, že by semohl opakovat podobně krizový rok jako 1993 nebo 2014. Nedávno se stalo, že se musely některé podniky odstavit, protože nebyla voda. Když potřebuje chladicí vodu a nemá vlastní chladicí okruh, nemůže fungovat. Vpřípadě dlouhodobého celorepublikového sucha mohou jít ztráty až do desítek miliard. Jenom u zemědělců, pokud sucho postihne významnou část území, se bavíme o roční škodě, která může přesáhnout deset miliard korun. Když připočtete náklady na náhradní zásobování vodou a na průmysl, jsme na desítkách miliard. Nemluvě o tom, co je nepočitatelné, a to jsou dopady na životní prostředí jako takové. Musíme být prostě připraveni na situace, které jsme si dřív vůbec neuměli představit. Podívejte se třeba na Kalifornii. Všude byly zelené trávníky, umělé závlahy, měli spotřebu 350 litrů vody na osobu a den. Dnes mají někde skoro vodu na příděl. A taky si určitě neuměli představit situaci, že by někdy vyschl zdánlivě bezedný zdroj vody z horských jezer napájených z obrovského množství sněhu ve Skalistých horách.

LN Na sníh už je letos pozdě, ale využívat se dá i dešťová voda. Umí s tím Češi pracovat?

Máme v tom pořád ohromné rezervy. Mění se přitom i charakter srážek, jsou jinak rozložené v průběhu roku. Říká se o nás, že jsme ateistická země, za chvíli se ale možná začneme modlit, aby pršelo. Moje babička chytala dešťovou vodu do všeho, do čeho mohla. Lidé to kdysi v sobě měli zakódované, voda byl dar od Pánaboha. Amy se k tomu budeme postupně vracet. Přitom absolutní objem srážek, který spadne za rok, asi nebude výrazně nižší než dosud. Na území České republiky stále padají miliardy kubíků vody ročně. Jenom ji musíme umět zadržet a lépe využít.

LN Už dlouho říkáte, že chcete, aby voda byla věc veřejného zájmu. Proč tomu tak ještě není?

Je to hlavně o změně v našich hlavách. Benjamin Franklin kdysi řekl: Vodu neoceníme, dokud nám nevyschne studna, a to platí o všem v životě. K tomu, abychom se začali intenzivně a komplexně připravovat na nebezpečí povodní, zásadně přispěly tragické povodně v roce 1997 a 2002. Teprve potom přišla adekvátní reakce. Sucho je plíživější, na první pohled možná méně výrazný jev, ale ve svém důsledku daleko nebezpečnější. Vmístech, kde mají problém s vodou, mi starostové často vyprávějí, že si někteří lidé třeba napouštějí bazény z obecní studny, i když musí vědět, že kvůli tomu mohou omezit ostatní. Jsou tak sobečtí, že je jim to prostě fuk. Jenže pak nastane situace, kdy otočí kohoutkem a nic neteče. A najednou je vše jinak. V poslední době ale vnímám jasnou změnu v myšlení lidí. Sucho se už stalo reálnou hrozbou, které se musíme postavit.

Lidové noviny, 19. 5. 2018

Redaktorka: Eliška Nová