iDNES.cz: Chceme levnější vodu a vyměnit sto tisíc starých kotlů, říká ministr Brabec

Ministr životního prostředí Richard Brabec si z uplynulého období nechal několik restů, které coby staronový šéf resortu bude muset prosazovat z pozice menšinové vlády. Velké třenice očekává u novel odpadového i vodního zákona. „Bude to nárok na dělání kompromisů,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.cz. Vláda se podle něj pokusí získat důvěru už na první pokus.

Díky jednobarevné vládě hnutí ANO se vám bude snadno rozhodovat o slučování ministerstev životního prostředí a zemědělství, které ANO představilo v předvolebním programu. Jaké kroky k tomu budete podnikat?

Byl to námět k diskusi, který vyvolal obrovskou bouři a jsem tomu nakonec rád, protože se vyčistil vzduch. Mnozí včetně řady nevládek to vzali strašně úkorně, že to znamená konec ministerstva životního prostředí. To byla od začátku s odpuštěním blbost, protože já bych nikdy nedopustil, abychom ministerstvo, které jsme doslova vykutali zpátky z bažiny, chtěli zase zničit.

Selský rozum říká, že zemědělství a životní prostředí má z právního i praktického hlediska spoustu průniků. My máme v gesci podzemní vody, ministerstvo zemědělství zase mají povrchové vody. My máme část zemědělského půdního fondu, máme dokonce kompetenci nad zákonem o zemědělském půdním fondu, ale například Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy spadá pod kolegy ze zemědělství. Ale klíčová je pro mne právě společná gesce nad problematikou vody. A minimálně o této věci má smysl se seriózně bavit. Nechci něco uchvátit, abych měl silnější pozici nebo větší ministerstvo. Na to jsem si nikdy nehrál. Vím ale, že spolupráce těchto dvou resortů historicky nefungovala vůbec ideálně a byla strašně závislá na tom, zda spolu vůbec dokážou mluvit dva ministři. Jsem přesvědčen, že vzhledem k obrovské důležitosti boje se suchem je to luxus, který si nemůžeme dovolit. S novým ministrem zemědělství jsme se o tom bavili zatím jen zběžně a dohodli jsme se, že za pár měsíců se k této otázce vrátíme už konkrétněji.  

Budete se znovu pouštět do snahy zdražit podzemní vodu a poplatky za vodné i stočné, které jste odložili na konci léta minulého roku?

Určitě nebudu a především to tehdy byla dohoda celé koaliční vlády v rámci boje proti suchu. V novele vodního zákona bylo daleko více věcí, než jenom postupné sjednocení ceny podzemní vody s vodou povrchovou, mediální pozornost se ale nakonec zaměřila pouze na tento bod. A především se hodně přeháněl i její reálný dopad, protože případná změna by znamenala nakonec jen 18 korun ročně na osobu navíc. Není to snad ani jedno pivo. Kdyby se brala čistě podzemní voda, zdražení by bylo o 30 korun za rok na osobu. Náš cíl je právě opačný. V programovém prohlášení vlády bude návrh na snížení ceny vody, a to snížením DPH na vodné a stočné z 15 na 10 procent. Voda v ČR je totiž pro finálního spotřebitele drahá a je dokonce vyšší než v Izraeli. Kubík podzemní vody stojí vodohospodářské společnosti dvě koruny, ale vy jako spotřebitel ji kupujete i se započítáním stočného až za 100 korun. Chceme vodu zlevnit, nebo minimálně zastavit růst její ceny. Už nyní daleko více hlídáme náklady provozovatelů - vodohospodářských společností - aby si do svých nákladů nedávaly i položky, které tam nemají co dělat. Zaměříme se i na udělování vodoprávních povolení na odběr podzemní vody. Je to další varianta, jak ušetřit podzemní vodu. 

Proč je nutné se zaměřit zrovna na podzemní vodu?

Obecně platí, že podzemní vodou bychom měli pokud možno šetřit, protože to je železná zásoba pro dobu sucha. Pokud je v současné době povrchová voda až třikrát dražší než voda podzemní, tak to leckde logicky vede k tomu, že vodohospodářské společnosti raději čerpají levnější, ale vzácnější podzemní vodu. A přitom by to mělo být úplně opačně. Tedy prioritně používat vodu povrchovou.

V celé řadě případů je jasné, že funguje tento ekonomický stimul, protože to je komerční podnikání. Ale my navrhujeme udělat z vody věc nejvyššího veřejného zájmu a stát by do toho tedy měl daleko více mluvit. Souvisí to i s tím, že v devadesátých letech minulého století došlo k obrovské chybě, kdy se stát a následně obce v řadě případů zbavily vodohospodářského majetku a ztratily tak reálný vliv na dění v této naprosto klíčové oblasti.

Budete chtít prosadit nějaká opatření na šetření s vodou přímo v domácnostech?

Už dnes máme jednu z nejnižších spotřeb vody na obyvatele v Evropě. Voda je drahá a lidé kvůli tomu šetří. Směřujeme proto naše aktivity především do programů jako je Dešťovka nebo na domácí čistírny odpadních vod. Snažíme se motivovat lidi, aby daleko více využívali dešťovou vodu jako náhradu za pitnou vodu - například u splachování záchodů nebo zalévání zahrádek. S některými projekty začínáme už u dětí podobně jako v Izraeli, kde lidé už odmalička považují zapomenutý puštěný kohoutek za jeden z největších hříchů.

Jak hodláte s Izraelem spolupracovat? Budete zvát do Česka další odborníky na vodní hospodářství?

S Izraelem máme podepsanou nejenom smlouvu o spolupráci v oblasti životního prostředí, ale máme už společné projekty a oni jsou velmi vstřícní a nabízí nám řadu svých mnohaletých zkušeností. Mě třeba pojí osobní přátelství se Sethem Sieglem, který napsal světový bestseller Budiž voda o izraelském vodním zázraku. On je úžasný člověk a díky svému vlivu v Izraeli nám otevírá řadu dveří. Izrael je třeba světovým lídrem v oblasti využití odpadních vod nebo kapkových závlah.

Odpadový zákon by měl ideálně začít platit v roce 2019

Dalším zákonem, který jste podle svých slov nechal na příští vedení ministerstva, je nový odpadový zákon na zvýšení recyklace. Do kdy ho budete chtít prosadit?

Je to náš jediný legislativní rest a zároveň největší priorita, kterou máme pro příští období. Zákon jsme měli připravený už minulý rok s tím, že dva roky se projednával. Bude to ale určitě balvan, protože v sobě má politický a odborný aspekt. V té politické rovině jde především o cenu za skládkování odpadu a v odborné rovině se tady střetává mnoho antagonistických zájmů, kdy logicky nejde vyjít vstříc všem.

Jsou tu skládkaři, recyklátoři, spalovači, nevládky, Svaz měst a obcí, Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora a spousta dalších subjektů a každý chce trochu něco jiného. My jsme, myslím, nakonec dokázali najít v těch klíčových věcech kompromis, ale už jsme zákon nepředkládali minulé Poslanecké sněmovně, protože jsme věděli, že by ho nestihla projednat. Rozhodli jsme se, že ty detaily raději dotáhneme v neformálním projednávání s klíčovými subjekty. To potrvá do ledna nebo února příštího roku a potom se rozhodneme, zda ho znovu pošleme do meziresortního připomínkového řízení, anebo zda ho dáme rovnou do vlády, protože velká většina rozporů je vyřešená. Ideální by bylo, kdyby mohl začít fungovat od 1. ledna 2019. Je to ale velká ambice a myslím, že to může být až od 1. července 2019 nebo dokonce od 1. ledna 2020. Pořád nevzdávám rok 2019, ale ve Sněmovně to bude velká bitva.

V Česku bude od roku 2024 platit zákaz skládkování komunálního odpadu. Kam se potom bude ukládat nespalitelný odpad nebo suť a kameny?

Veřejnost vnímá zákaz zákaz skládkování jako absolutní stopku, kdy na skládku už nepůjde uložit vůbec nic, ale tak to není. Skládkovat se bude dál, ale mnohem méně a hlavně jde o to, aby tam nekončily cenné suroviny, které by šly využít jinak - zrecyklovat nebo energeticky využít. Jsem mimochodem v očích některých nevládek považován za příznivce spalování, což je ale nesmysl. Z jejich strany už to beru jako ideologické plácání, protože velmi dobře vědí, že Česká republika z pohledu podílu spalování odpadů je daleko za Německem, Švédskem a dalšími vyspělými zeměmi. Jestli je ve Švýcarsku 30 spaloven a v Německu 90, tak my tady máme čtyři.

Shodujeme se na tom, že ideál je odpadu vytvářet co nejméně a zaměřit se tedy na prevenci vzniku odpadu. Pak je tady materiálové využití, což jsou věci, které děláme. Nejhorší je naopak skládkování a tam se shodujeme, že ze skládek potřebujeme odpady stáhnout, protože nesmyslně zakopáváme pod zem miliony tun cenných surovin, které bychom mohli využít jinak. My nyní skládkujeme 47 procent objemu komunálního odpadu a chtěli bychom směřovat někam k 15 procentům v roce 2030. Je to velká ambice. Určitě nás k tomu donutí také evropská legislativa.

O vaší podpoře spaloven se mluvilo v souvislosti s velmi přísně nastaveným parametrem výhřevnosti pro odpady, které je možné ukládat na skládky. Bude se v této oblasti něco měnit?

Byly to dva roky velmi intenzivních odborných debat a vycházeli jsme ze zkušeností Německa a Rakouska s tímto parametrem. Jasně, že se to skládkařům nelíbí, je to logické, protože jim jde o jejich byznys. Na druhou stranu si myslím, že mnozí velcí skládkaři, kteří tady měli pré, pochopili, že se situace mění a oni musí jít s dobou. Pokud se ukazuje, že skládkování nebude mít takovou podporu jako dříve, tak se musí přizpůsobit a oni to bezpochyby umí, když chtějí. Akorát se musí někam dotlačit.

Z kontrol topenišť se nestalo Brabcovo gestapo

Osvědčily se podle vás kontroly topenišť?

Jednoznačně ano. Bylo kolem toho na začátku obrovské haló a zákon skončil u Ústavního soudu, který nám dal nakonec za pravdu. Někteří opoziční politici křičeli něco o práskání mezi sousedy nebo dokonce Brabcovu gestapu. Představa komanda, které se vám bude vlamovat do sklepa, aby zkontrolovalo kotel, se samozřejmě nenaplnila, stejně jako další nesmysly. Stalo se to, co jsme očekávali. Zákon má preventivní charakter. Lidé dříve věděli, že dělají něco špatně, ale byli si natolik jistí, že se jim nemůže nic stát, že s tím nepřestali. A teď je tu konečně zákon. Dostali jsme mnoho pochval od starostů, že konečně mají něco v ruce na notorické čmoudily.

Za minulou topnou sezónu bylo nahlášených případů nakonec přibližně 700. Upozornění od úřadu bylo 388. Fyzických kontrol proběhlo asi 90 a z toho bylo jen několik nálezů. Pak tam byly uloženy pokuty. Zákon tedy funguje a má odrazující charakter. Lidé si uvědomují, že může přijít úředník, aby si to zkontroloval až u jejich kotle. Až technika umožní, aby to šlo odečíst na dálku třeba s dronem, tak budu první, kdo bude dávat podnět, aby nebyla možnost ani povinnost pouštět úředníky domů. Zatím to ale možné není. Přesto je nyní vstupů do domácností minimum a nikdy se nestalo, že by tam někdo vstoupil násilím.

Budete vydávat nějakou hodnotící zprávu o stavu ovzduší poté, co lidé využili kotlíkové dotace?

Už to hodnotíme a zatím máme první hodnocení z roku 2016, kdy proběhla první vlna. Také jsme vybrali osm obcí a měst v osmi krajích, kde se dělá konkrétní průzkum o vlivu kotlíkových dotací na ovzduší. V každém případě po první vlně kotlíkových dotací z ovzduší České republiky zmizelo až 1300 tun tuhých znečišťujících látek. Zmizelo 0,7 tun karcinogenního benzo(a)pyrenu. Mělo to efekt i na snížení až o 168 750 tun CO2. Můžeme prokazatelně říct, že jeden vyměněný kotel znamená ročně snížení desítek až stovek kilogramů rakovinotvorného prachu. Snížení je to obrovské - až o 95 procent.

Budete s dotacemi na výměny kotlů pokračovat dále?

Určitě ano, získali jsme na to devět miliard korun z evropských fondů, které by mohly stačit až na výměnu sto tisíc kotlů. Těch starých je ovšem dohromady skoro 400 000 a lidé si je budou muset vyměnit do roku 2022, kdy podle zákona už z roku 2012 bude zakázaný provoz starých kotlů s první a druhou emisní třídou. My bychom rádi získali další peníze z evropských zdrojů, abychom lidi motivovali k výměně co nejdříve. Nechceme, aby to nechávali na rok 2022. Zatím se nám kotlíkové dotace podařilo urychlit o rok a rádi bychom, abychom těch až sto tisíc kotlů vyměnili ideálně do konce roku 2019, když to půjde dobře.

Memorandum o lithiu nebylo pouhý cár papíru

Co si myslíte zpětně o kauze lithium? Bylo memorandum takový problém anebo jenom předvolební kauza?

Baví mě úvahy nebo spiklenecké teorie, ale myslím si pořád to samé. Několik dní před volbami bylo zcela nepochopitelně ministrem průmyslu a obchodu podepsáno memorandum, o jehož právní závaznosti se vedou velké spory. Bývalí vládní kolegové ze sociální demokracie tvrdili, že to není právně závazné, ale pak je otázka, proč se to vůbec podepisovalo. Pro část oslovených právních expertů je memorandum problém. Navíc to bylo projednáváno a připravováno záhadným způsobem bez vědomí celé vlády. Přitom jiné podobné případy šly přes vládu. I rozhovor s bývalým ministrem průmyslu Mládkem nasvědčoval, že tlaky na memorandum mohly být už dříve.

Memorandum přece mělo zajistit, že se stát bude podílet na zpracování lithia. To by mělo být přínosné. Proč zrovna tohle vadilo?

Problém je právě v té právní rovině textu memoranda, které je nyní předmětem zkoumání. Odkazuje se mimo jiné i na smlouvu o ochraně investic mezi oběma zeměmi. Proč asi? Podívejte se na nedávné rozhodnutí firmy BMW postavit u nás zajímavou investici. Také se kvůli tomu bude připravovat deklarace o spolupráci, ale bude to probíhat standardním způsobem přes vládu a bude se cizelovat každé slovíčko ohledně závazků a práv obou stran. Zůstávají tedy stále nezodpovězené základní otázky: Proč vůbec a především proč dva týdny před volbami bylo nutné memorandum podepsat. Proč to nemohlo počkat měsíc na novou vládu? Bylo navíc jasné, že z hlediska těžby a přípravy nás nic netlačí. Když to půjde hodně dobře, tak na tom ložisku by se reálně začalo pracovat a těžit za čtyři až pět let. Je to prostě celé velmi podivné. 

Potrestali jste nějakým způsobem ředitele odboru geologie Martina Holého, který měl odeslat špatnou verzi dopisu na ministerstvo průmyslu?

Na to, co se stalo, asi nikdy nezapomene. Byla to velmi nepříjemná situace, přitom je pan Holý jinak velmi dobrý úředník. Ale každý může udělat chybu. Následoval finanční postih, ale daleko větším trestem bylo to, co se kolem toho rozpoutalo. Díky tomu bylo i očerněno MŽP. Styl, jakým se informace o memorandu dostala k nám na ministerstvo, mne jen utvrzuje v tom, že se v této věci nehrálo od začátku fér a bylo cílem nás do toho zatáhnout.

Budete vracet spolkům právo vyjadřovat se v řízeních o stavbách v jejich blízkém okolí? Stavební zákon a zákon EIA to spolkům vzal.

Podle mého názoru došlo k situaci, kdy byl trefen jiný terč, než na který se asi mířilo. Poslanci pravděpodobně pod vlivem zdržování prioritních velkých dopravních staveb měli za to, že toto je řešení. Celkem nešťastně z toho vypadla možnost připomínkování těch menších staveb, protože drtivá většina těch velkých spadá pod zákon EIA. Pokud se v budoucnu příslušný zákon znovu otevře, jsme připraveni o tom mluvit.

Stav lesů je katastrofický, bude to velká výzva

Jaké další priority máte na další volební období?

Priority vybíráme podle toho, co považujeme za opravdu reálný největší problém životního prostředí. Jednoznačně jsou to dopady klimatické změny, především sucho a například i související stav jehličnatých lesů, který je v některých regionech opravdu katastrofální. Je nejhorší od dob Marie Terezie. Hrozí nám obrovská kůrovcová kalamita, větší než cokoliv, co jsme v posledních 200 letech zažili. Neporučíme větru ani dešti a musíme se probíhajícím změnám přizpůsobit, jinak skončíme dost špatně.

Jak se vám bude pracovat - prosazovat zákony - když je vaše vláda menšinová? Pro každý jednotlivý zákon budete muset shánět podporu napříč spektrem.

Má to svá pro a proti. Menšinová vláda jako jeden tým je zajímavá, protože odpadne koaliční komunikace pomocí dopisů nebo hádání se přes média. Stranický zájem byl dříve vyšší než zájem země. Teď to tak nebude, pokud bude tým fungovat. Je samozřejmě jednodušší mít většinou vládu se silnou většinou, kde nemusíte trnout, jestli budete mít alespoň o jeden hlas navíc, protože nevíte, jak se kdo vyspí a jestli vůbec přijde.

U většiny našich zákonů jsme ale stejně hledali podporu jinde. Byl to třeba pro nás důležitý zákon o ochraně přírody a krajiny, který řešil národní parky. Nebýt části opozice, tak jsme ho asi neprosadili. Umím si to tedy představit, ale je to samozřejmě větší nárok na schopnosti ministra a na to, že musíte dělat kompromisy. Nemůžete si být jisti, že vám to nějaká stálá většina odmává. Taková situace ve vás ale podněcuje nebo probouzí to nejlepší a myslím, že i pan Babiš říká, že nejlepší výkony se podávají pod tlakem. Asi to tak funguje, ale někde to bude obtížnější.

Dostanete na počátku ledna důvěru?

Určitě nejdeme záměrně takzvaně do zdi. Někdo sice říká, že je první pokus formalita, ale na to je život příliš krátký. Už na tom intenzivně pracujeme a doufáme, že se nám podaří při jednání partnerům vysvětlit, že programové prohlášení naší vlády plní i jejich volební program. Určitě není pravda, a můžu to zaručit, že bychom první pokus dopředu vzdávali. Víme, že to nebude jednoduché a že to zdaleka nemáme domluvené i přes nějaké dílčí vstřícné vzkazy. Rozhodně uděláme vše, abychom uspěli už na první pokus. 

Richard Brabec

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Poté pracoval v řadě průmyslových podniků, zejména v chemičkách. Byl vedoucím odboru financování společnosti Unipetrol a finančním ředitelem Spolany. V roce 2005 se stal generálním ředitelem Lovochemie (společnost je členem skupiny Agrofert, kterou vlastní šéf hnutí ANO Andrej Babiš). Lovochemii řídil do roku 2011 a dosud působí jako člen její dozorčí rady. Pracoval též jako generální sekretář Českomoravské komoditní burzy Kladno. Politickou kariéru začínal v roce 1990 v ODS.V letech 1990 - 1998 byl zastupitel města Kladna. V období 2000 - 2004 pak, již jako člen Unie svobody, zastupitelem kraje Středočeského. V roce 2011 vstoupil do hnutí ANO a stal se předsedou strany v Ústeckém kraji. Nyní je místopředsedou strany a ve druhém volebním období pokračuje ve vládě Andreje Babiše jako místopředseda kabinetu a ministr životního prostředí. Je ženatý a má dvě děti.

Více na videu.

Zdroj: iDNES.cz, Václav Ferebauer, 20. 12. 2017